Zdejcina čeká na jarní probuzení
Kopaná na Zdejcině čeká na jarní probuzení
podbrdské noviny - 9-2009
Ve sdělovacích prostředcích se zájmem sledujeme, kde se co šustne v předních klubech Evropy i v naší republice. Známe ohromující sumy na platech hráčů i trenérů a zejména při jejich přestupech. Z regionálního tisku se pak dovídáme i o známých klubech v okrese nebo kraji. Jsou ale desítky klubů, kde se v skromných poměrech hraje stejně nadšený fotbal zcela zdarma. Mezi takové kluby patří i oddíl kopané ENDECO Zdejcina. Hraje v berounské IV. třídě a na podzim ve vyrovnané tabulce obsadil na zdejší poměry slušné sedmé místo. Předseda oddílu Radek Koláček umí reálně hodnotit situaci, vždyť je to správný patriot, který už před 33 roky začínal na Zdejcině objevovat kouzlo „kulatého nesmyslu“, jak sám říká. Dal dohromady pár funkcionářských nadšenců a opírá se o nezmara, kouzelníka několik řemesel, Fandu Součka, který pro klub doslova dýchá. Současné mužstvo má dvacet hráčů, kteří se ovšem na trénink i k zápasům scházejí podle svých možností. Podle toho vypadají výsledky, ve vyrovnané tabulce mnohdy vítězství znamená třeba posun o čtyři místa nahoru, totéž znamená prohra směrem dolů. S financemi tady bojují podobně jako mnohé další kluby, dva tisíce od ČSTV a od menších sponzorů je každá koruna dobrá. Bohužel bývalý sponzor ENDECO už neexistuje. Když se spočte režie na energii, na sekání hřiště, na plat rozhodčím, tak se vybírá i mezi kluky. Přesto se hraje a hráči jako Jarda Vandas, Tomáš Bára, Rudla Čepela nebo Jirka Vinkler jsou oporami. Mužstvo má i své střelce jako David Vokáč, David Pikl, Roman Turek i další. Však jim fandí na zápase třeba přes padesát diváků. Více než sportovními úspěchy se tady mohou chlubit tím, co nejen pro fotbal, ale vůbec pro sport v obci udělali. Sportovní areál se budoval na šikmé nepoužívané stráni, kde výškový rozdíl mezi rohovými praporky byl přes šest metrů. Kdo něco takového dělal, ví, o čem je řeč. Dnes je hřiště oploceno, aby špatně kopnuté míče nelétaly jako dříve hluboko do údolí. Diváci mají své lavičky s výhledem nejen na hřiště, ale i výhledem do daleka. Hluboko dole se vine řeka Berounka, přes ní na druhé straně jsou jako na dlani Nižbor, Chyňava, Hýskov, Železná. Ochotné ruce tady postavily hezké sportovní zázemí, kde kromě kabin pro hráče je i vybavený klub, kde zájemci dostanou teplé i studené nápoje, horké párečky i další dobroty. Nechybí ani nadstandardní kabina pro rozhodčího, teplá voda je všude. Ti, kteří zde pískali, potvrdí, že takový komfort by místním mohly závidět leckteré větší kluby. Stejně moderní je i sociální zařízení s tekoucí vodou, kde nikdy nechybí čistý ručník. A ještě něco. V areálu vyrostla skutečná hala pro stolní tenis, kterou využívají hráči, jež válí v okresních soutěžích. I tady je zavedeno ústřední topení. U hřiště dnes může parkovat na třicet i více aut, před klubem se vybudovala plocha na volejbal, která slouží i rodinám s ratolestmi. Proto se to tady hemží životem a radostí z pohybu. Takové kluby jako tady na Zdejcině, ale i jinde jsou jako kořínky fotbalu, odkud mohou vyrůst talenty a někdy vylétne i skutečná hvězda. I když nevyletí, zůstává radost z díla, kde se ke sportování mohou lidé scházet. Tady se pěstuje zdravý patriotismus, hrdost na svůj klub i svou obec. A to není málo.